Integrace památkové péče do stavebních úřadů v oblasti ochranných pásem, by fakticky znemožnila jejich ochranu. Stavební úřad ani stavebník, by se v takovém případě stanovisky státní památkové péče nemusel řídit. Byli bychom svědky masivnějšího bourání stávající, i hodnotné zástavby z důvodů prostorového zisku, a to v bezprostředně navazujících územích na historická jádra měst jako Praha, Telč nebo Olomouc, a nespočet dalších s velmi negativními důsledky na ně. Pokud by tohle bylo ukotveno ve stavebním zákoně, developerská lobby by slavila velký úspěch, jedná se totiž o zdaleka nejcennější oblasti pro výstavbu. Proto to je jedna ze zásadních připomínek ČNK ICOMOS k návrhu stavebního zákona.
Proč nemají být výškové budovy v ochranných pásmech památek
Pokud vezmeme jako příklad Prahu, její výškově vyrovnaná historická zástavba tvoří jedinečné panorama. Vyjadřuje naši kulturní historii a identitu, tu bychom si měli chránit dobrovolně. Totéž platí pro další města. Pokud nebudou v ochranných pásmech historických center měst stanoviska památkářů závazná, přestanou existovat mantinely pro výstavbu výškových budov, tato historická hodnota zanikne. To je důvod, proč nemají být výškové budovy na pražské Pankrácké pláni nebo Šantovce v Olomouci.
Je zapotřebí zdůraznit, že Praha je dnes natolik velikou a rozrůstající se urbanistickou strukturou, že nemalé možnosti pro novou výstavbu a takzvané výzvy tu bezpochyby jsou, až v prostoru za hranicí ochranného pásma. V území mimo kontaktní oblasti historického jádra tam, kde nepůjde o vizuální soupeření, konfrontaci měřítek a významů s historickým jádrem. Tam jsou jistě skvělé příležitosti předvést schopnost vybudovat supermoderní město.
Výškové budovy v ochranných pásmech poskytují úžasný výhled na panorama historických center měst, to je podstata extrémně vysoké ceny investičních bytů v nich. Tyto byty neslouží k řešení bytové krize, nikdy nebudou dostupné většině lidí, jak se snaží argumentovat zastánci výškové výstavby v ochranných pásmech.
Václav Girsa, prezidnet ČNK ICOMOS
