Automatické udělení stanovisek památkové péče fikcí týkající se kulturních památek, památkových rezervací a jejich ochranných pásem. Tyto problematické body nového stavebního zákona nyní předložená novela neřeší. Český národní komitét mezinárodní rady památek (ČNK ICOMOS) proto v této věci odeslal připomínky do mezirezortního připomínkového řízení. Komitét podporuje záměr ministerstva vyhláškou standardizovat územní plány. Varuje před legislativním kutilstvím velkých měst při územním plánování.
Nový stavební zákon, který bývalá ministryně Dostálová nechala napsat Hospodářskou komoru ČR a developerskou lobby, byl mimořádně ostudným příkladem privatizace legislativního procesu. Zákon, tak jak byl schválen, nepokrytě upřednostňoval novou výstavbu na úkor ochrany kulturního dědictví. Novela toto nastavení částečně mění k lepšímu.
„Ministerstvo pod vedením Ivana Bartoše nabralo s novelou stavebního zákona zcela nový kurz. Výrazně redukuje nevyváženost zákona od absolutní převahy developerských potřeb směrem k vyváženému stavu,“ uvedl prezident komitétu profesor Václav Girsa.
„Ministerstvo jde v zásadě správnou cestou, ale je třeba pokračovat a minimálně u kulturního dědictví ustoupit od takzvané fikce souhlasu. Ta představuje riziko pro ochranu památek zapsaných na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, kulturní památky i památkové zóny a rezervace. U těchto kulturních statků nepřipadá automatické povolování v úvahu. Zkušenosti z jiných zemí ukázaly, že její zavedení nebylo pozitivním krokem k ochraně památek,“ dodává Girsa.
O záměru nové stavební legislativy v souvislosti s možnými dopady na správu památek kulturního dědictví mělo být předem informováno Centrum světového dědictví. A zavedení takzvané fikce souhlasu výslovně nedoporučila zpráva ze Společné reaktivní monitorovací mise Centra světového dědictví UNESCO a rady ICOMOS k historickému centru Prahy.
„Komitét podporuje ministerský záměr postupovat uvážlivě při reformě územního plánování a případné změny řešit koncepčním způsobem, za účasti odborníků, a nikoliv teď hned nějakou narychlo ušitou novelou. A také trvá na tom, aby si stát ponechal svoji kontrolní roli nad dodržováním zákonů při tvorbě a schvalování územních plánů. Převedení ochrany veřejných zájmů do samostatné působnosti obcí by otevřelo nebývalý korupční potenciál. Proto varujeme před snahou Prahy a dalších velkých měst prosadit neuvážené změny v územním plánování. Ty pouze umožní zájmovým skupinám necitlivou stavební činnost v historických centrech měst a jejich blízkosti, pro které by dnes stavební povolení získaly legálně jen těžko. Nepomohou ale ani cenově dostupné bytové výstavbě, protože v tomto případě se jedná o nejluxusnější investiční nemovitosti, jejichž cena se odvíjí od umístění nebo výhledu na historicky cenné části měst,“ dodává Girsa.
Změny v územním plánování by měl stát předem projednat s Centrem světového dědictví. K tomu ho zavazují i mezinárodní smlouvy, které jsou součástí Českého právního řádu.
Podle komitétu je záměr ministerstva na standardizaci územních plánů spolu s jejich digitalizací žádoucím a pozitivním krokem. Sjednocení provedení a vysoká míra detailu nepředstavuje v případě velkých měst neřešitelný problém. Neexistuje žádný relevantní důvod, proč by se například barva plochy pro obytnou výstavbu měla v jednotlivých městech lišit. Občan, památkář i architekt by měli z územního plánu každé obce na první pohled poznat, co se v daném místě může postavit a co ne. „Územní plány tak budou transparentní, přehledné a průkazné. Tedy ne pouze neprůhlednou sbírkou lobbystických požadavků,“ uzavírá Girsa.
