Český národní komitét ICOMOS, součást Mezinárodní rady pro památky a sídla, který se zabývá širšími tématy ochrany a péče o kulturní dědictví, konstatuje: předložený návrh nového stavebního zákona zcela rezignoval na ochranu veřejných zájmů v oblasti ochrany kulturního a přírodního bohatství.
Přes průběžnou masivní kritiku a zásadní výhrady celé řady institucí, státních orgánů, zástupců měst a obcí i odborné veřejnosti k centralistickému pojetí nové normy, v průběhu jejího kvapného, zmateného a jednostranně zaměřeného zpracování, nedošlo k vypořádání připomínek k věcnému záměru a byla ignorována i doporučení odborných komisí Legislativní rady vlády. Předložený návrh na oprávněné a zásadní připomínky prakticky vůbec nereaguje.
Je evidentní, že MMR dává přednost jednostranným zájmům stavební lobby, zastoupené zpracovatelem nového zákona, tedy Hospodářskou komorou. Překotné úsilí o bezohledné prosazení rychlosti stavebního řízení ve prospěch investora na úkor kvality a zodpovědné péče o rozvoj a ochranu hodnot našeho území se projevuje i nepřiměřeně krátkým časem, který byl určen na připomínky k návrhu paragrafovaného znění a množství věcně souvisejících složkových zákonů, navíc v předvánočním období.
Nový stavební zákon svou konstrukcí rozhodovacích kompetencí zcela ignoruje celou oblast péče o památky a směřuje k úplnému okleštění principů ochrany veřejného zájmu na uchování hodnot kulturního, přírodního a krajinného dědictví, a proto ho v předložené podobě odmítáme.
ČNK ICOMOS pokládá návrh paragrafovaného znění za natolik špatný, že jej nelze dílčími připomínkami zlepšit, a proto důrazně žádá, aby byl návrh nového stavebního zákona stažen. Je nezbytné, aby byl nově zpracován, a to nikoliv Hospodářskou komorou, ale Ministerstvem pro místní rozvoj, tak jak to obecně předpokládají principy tvorby zákonů, ve spolupráci s odborně relevantními subjekty, v souladu s legislativními pravidly vlády, ústavním pořádkem a mezinárodními závazky ČR tak, aby byla garantována ochrana památkového bohatství pro další generace.
Projednáno a jednomyslně schváleno Valnou hromadou ČNK ICOMOS dne 18. prosince 2019
Připomínka: Zásadně nesouhlasíme s tzv. integrací agendy dotčených orgánů státní památkové péče do státní stavební správy.
Požadujeme, aby dosavadním orgánům státní památkové péče byla jejich agenda na úseku státní památkové péče zachována ve stávající formě (tzn. ve formě závazných stanovisek) a ve stávajícím rozsahu, tzn. i v rámci ochranných pásem nemovitých kulturních památek, nemovitých národních kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón (dále též jen „památková ochranná pásma“).
Za prvé: Tzv. integrace znamená první (a nejzávažnější) rovinu degradace v právní ochraně státní památkové péče, a to v tom směru, že veřejný zájem státní památkové péče ve smyslu § 4 písm. c) Návrhu StavZ v povolovacích řízeních podle StavZ již nebudou chránit specializované orgány státní památkové péče formou závazných stanovisek, ale jen specializovaní (funkčně příslušní) úředníci v rámci státních stavebních úřadů prostřednictvím svých neformálních a nezávazných názorů. Tito úředníci budou podřízeni řediteli stavebního úřadu a v souladu se zákonem o státní službě budou vázáni jeho (závaznými) „příkazy“.
Připomínka: Zásadně nesouhlasíme s tím, aby dosavadní pravomoc orgánů státní památkové péče k vydávání závazných stanovisek byla změněna na pravomoc vydávat (nezávazná) vyjádření.
Požadujeme, aby orgánům státní památkové péče byla jejich dosavadní pravomoc k vydávání závazných stanovisek ponechána v dosavadní formě i v dosavadním rozsahu, tzn. i pro záměry povolované podle stavebního zákona v památkových ochranných pásmech (k tomu viz též připomínka č. 4 níže).
Změna právní formy závazného stanoviska na (nezávazné) vyjádření znamená třetí rovinu degradace v právní ochraně památkové péče, a to z těchto důvodů:
Za prvé: „Vyjádřením“[1] orgánu státní památkové péče nebude stavební úřad v povolovacím řízení z procesně-právního hlediska vázán a bude moci rozhodnout i v rozporu s ním. Vyjádření totiž bude pro stavební úřad pouze doporučujícím podkladem, který bude oprávněn hodnotit „podle své úvahy“ v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (podkladů),[2] přičemž otázku jím řešenou si bude moci posoudit i na základě jiných podkladů, například znaleckých posudků.[3] Na základě toho bude moci dospět k jinému závěru, než bude uveden ve vyjádření. Jen bude muset v odůvodnění svého rozhodnutí podle § 68 odst. 3 SprŘ vysvětlit, proč vyložil zvláštní zákon jinak než orgán státní památkové péče ve vyjádření, popřípadě proč upřednostnil jiný zájem nad veřejným zájmem v oblasti státní památkové péče. To bude mít dva důsledky: [i] že stavební úřad bude moci vydat povolení i v případě, že vyjádření orgánu státní památkové péče k návrhu stavebníka bude záporné, tzn. že bude mít podobu nesouhlasu; [ii] že stavební úřad bude moci odmítnout převzít do výrokové části povolení některou z podmínek, které orgán státní památkové péče stanovil ve svém vyjádření za účelem ochrany státní památkové péče. Výsledkem tak bude procesně-právní nadřazenost názoru stavebního úřadu nad názorem orgánu státní památkové péče, a to i ve věcech péče o kulturní památky, národní kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny. Stavební úřad bude díky tomu oprávněn autoritativně zasahovat do výkonu působnosti orgánů státní památkové péče i v těchto (neintegrovaných) věcech.
Připomínka: Zásadně nesouhlasíme s tím, aby rozpory při pořizování územně plánovací dokumentace rozhodoval NSÚ.
Požadujeme, aby tyto rozpory rozhodovaly v dohodovacím řízení ústřední správní úřady, popřípadě vláda podle obecné úpravy v § 136 odst. 6 a § 133 odst. 2 a 3 SprŘ.
Nová úprava řešení rozporů přináší jeden zásadní problém v ochraně státní památkové péče: znamená právní nadřazenost NSÚ, potažmo státní stavební správy jako takové, nad dotčenými orgány státní památkové péče a dokonce i nad MK při posuzování otázek týkajících se státní památkové péče v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, tedy zejména při vymezování zastavitelných ploch.
