Česká republika je na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO zastoupena celkem dvanácti položkami, a to zatím výhradně z oblasti kulturního dědictví. Je to více, než by v porovnání s jinými státy odpovídalo jejich rozloze a počtu obyvatel.
Statky světového dědictví na území České republiky byly Výborem světového dědictví zapsány postupně mezi lety 1992 až 2003. Právě na úspěchu českých nominací měl významný podíl Český národní komitét (ČNK) ICOMOS, a to především svým kvalitně zpracovaným výběrem lokalit pro tzv. indikativní (předběžný) seznam k zápisu na Seznam světového dědictví. Tento první výběr byl dílem presidenta ČNK uměleckého historika Dobroslava Líbala, který v něm zúročil své mimořádné znalosti památkového fondu České republiky. Výběr pro indikativní seznam vznikal ještě v době ČSFR, proto rovněž stojí za některými úspěšnými zápisy Slovenské republiky.
Dobroslav Líbal byl následně autorem vysoce kvalitně zpracovaných textů nominačních návrhů postupně předkládaných k projednání Výborem světového dědictví. Jejich dokumentaci, úplnost a vysoce oceňované grafické zpracování koordinoval z pozice tehdejšího Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) tajemník ČNK architekt Aleš Vošahlík. Ten se jako pozorovatel účastnil projednávání návrhů Výborem světového dědictví a využíval dobré pozice českého komitétu k účinné propagaci a prezentaci českého kulturního dědictví. Z prvotního indikativního seznamu o čtrnácti položkách bylo dvanáct úspěšně zapsáno na Seznam světového dědictví. Nominace hradu Karlštejn byla odložena a pouze jedna, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, svatého Wolfganga a svatého Benedikta v Kladrubech, zamítnuta.
Na Seznamu světového dědictví UNESCO jsou za Českou republiku zapsány následující lokality:
